Ať mi nikdo neříká že ne

Pavel Dobeš

1:ČlDmověk by se na tom světě nGmudil,
kdA7yby bylo všechno, jak by chtDměl,
v půl dvanácté ráno by se vzbGmudil
a pA7ak by si hodinku poležDmel.C 
*:NFaštěstí, jak bylo zjištěnG7o,
Cunudit se nikdo nemůžFe,A7 
krD7áva, jen si lehne na senG7o,
hmCyz ji začne bodat do kůžFe.
R:Je to takzvA7aný odpočinDmek aktivní
ve své pA7odobě primitivnDí:
kráva nervy ztrGatí,
A7oháňkou se do much strefujDe,
ty zvednou se a znovu vrGátí
a mA7elodie se opakujDme.
2:Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.
Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.
3:Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:21.199+00:00
Výsledky hledání: